Ó vy, kteříž tyto řádky čtete a svým duchovním zrakem do časů dávných se noříte, slyšte slova mého vyprávění.
Vzdávám vám hold, ušlechtilí čtenáři, kteří hledáte moudrost v kronikách starobylých a v příbězích našich předků nacházíte inspiraci. Nechť vám těchto pár svědectví, jak řeka moudrosti proudící, přinese poznání a potěchu ducha, a nechť vaše srdce zaplane touhou po pravdě a spravedlnosti, tak jako srdce těch, kteří v oněch časech statečně bojovali a svůj osud v rukou osudu kladli.
V oněch dávných časech, kdy král Artuš povstal v zemi britské, sídlil na hradě Kamelot, jenž svou nádherou a silou vzbuzoval úctu. Artuš založil Řád kulatého stolu, kde se obklopil nejstatečnějšími a nejvěrnějšími rytíři, jako byli Lancelot, Bedewere a Percival. Hrad Kamelot však přitahoval závistivce, a největší hrozbou se stali Francouzi, kteří jej po dlouhém obléhání dobyli. V této těžké chvíli Artušovi pomohli nejen jeho věrní a udatní rytíři, ale i mocná čarodějnice, která se přidala na jejich stranu. S její pomocí a odvahou svých rytířů Artuš Francouze porazil a Kamelot osvobodil.
Toho času král Artuš pasoval všechny udatné bojovníky na členy své družiny a rozdělil je do družin pod vedením jednotlivých udatných pánů rytířů kulatého stolu.
Přišel pak den následující, kdy vděčnost naší družiny vůči čarodějnici za její neocenitelnou pomoc se projeviti musela. Rozhodnuto bylo, že lektvar moc navracející pro ni zhotovíme. Rytíři naši, jako vítr po Kamelotu se rozbíhajíce, suroviny potřebné sbírali. Na tržnici pak směnou zboží získané bylo a lektvar dokončený čarodějnici s úctou předán. Když pak čarodějnice moc svou zpět obdržela, rozhodli jsme se, že povědomí o čarodějnicích rozšíříme. Tu však kamelotská stráž přiběhla, oznamujíc, že mnichy zřela. Mniši ti večer svůj zasvěcovací rituál míti měli, a tak družina naše je sledovati rozhodla se. Avšak, moc a rituály mnichů příliš silné byly, a družina naše, z moudrosti pramenící, rozhodla se ústup zvoliti, aby moudře další den přečkala.
V oněch dnech neklidných, kdy jsme se vydali na velikou výpravu za svatým grálem, náš cíl byl jasný a ušlechtilý – získat tento posvátný artefakt, jenž přináší požehnání a moc.
Po včerejším špehování, kdy jsme mnichy sledovali, několik našich udatných rytířů bylo jimi uneseno. Mniši se tehdy zmínili, že grál má čarodějnice, která nám pomáhala. Naši rytíři se však během tohoto střetu nakazili neznámou nemocí od mnichů, což nás přimělo hledat lék. V této temné hodině, kdy nemoc se šířila rychle a nemilosrdně, museli jsme nejprve vyléčit naše nemocné, abychom byli schopni osvobodit unesené rytíře. Po jejich osvobození se však nemoc rozmohla natolik, že jsme museli vynášet mrtvé a léčba se stala nezbytnou.
Tak jsme zápasili nejen s nepřáteli viditelnými, ale i s nemocí zákeřnou, v naději, že naše oběti a statečnost přinesou kýžené vítězství a záchranu svatého grálu. Dalšího rána, když naši rytíři byli uzdraveni, k nám promluvil papež, jenž nám oznámil, že se uskuteční křížová výprava proti čarodějnici. S odhodláním jsme sbalili naši družinu a vyrazili na cestu.
Po cestě jsme se zastavovali na různých stanovištích, kde jsme plnili úkoly, jež nám byly zadány. Když se slunce sklánělo k obzoru, večer jsme podnikli útok na chýši čarodějnice. Avšak čarodějnice, ve své moci veliké, proti nám použila temné síly přírody. Bouře a vosy povstaly, a my, přes statečný odpor, museli jsme ustoupit, abychom zachovali své životy a znovu se připravili na boj nadcházející.
Ráno, po večerním boji, sbírali jsme síly, ale zjistili jsme, že temné síly čarodějnice se obrátily proti ní samotné a vyhnaly ji z její chýše. Donucena opustit své sídlo, přemístila se jinam. My jsme neváhali a znovu zaútočili. Tentokrát jsme její chatu zlikvidovali do základů a zlomili hůl, která symbolizovala její moc. Avšak naši staří nepřátelé, mniši, opět povstali. Sledovali jsme jejich další setkání s Francouzi, kde se domlouvali na strategii k závěrečné bitvě. Naše úkoly ještě nebyly u konce, neboť v této závěrečné bitvě mělo být rozhodnuto o osudu našeho království. Ráno následujícího dne, kdy přípravy na velikou bitvu byly v plném proudu, rytíři naši, v boji zkušeností zoceleni, se na různých stanovištích zdokonalovali v umění válečném. Když nastal čas, vyšli jsme na pole bitvy.
V prvním střetnutí proti nám postavily se spojené síly mnichů a Francouzů, jejichž počty byly nesmírné a jejich bojové praktiky nečestné. Mnoho našich rytířů odvážně nasadilo své životy, aby čelili mocné armádě. I když naše statečnost byla veliká, první bitva nás neminula od porážky, ačkoliv ani naši nepřátelé se netěšili zcela z vítězství. Mnozí z jejich družiny byli raněni, a my, po krátkém shromáždění sil, se pustili do odvetného úderu. Jednotlivě jsme nacházeli jejich bojovníky, kteří se odtrhli od hlavních sil, a postupně je zajímali. Když konečně nastal čas pro rozhodující bitvu, král Artuš, hrdě se postaviv, utkali se s nejlepším šermířem nepřátelským. Tento šermíř, v souboji překonán, padl, což umožnilo našim silám zničit zbytky armády a dostat se až k opatu. Opat, jenž skrýval u sebe svatý grál, byl rovněž poražen. Po zničení jeho vojsk a zajištění artefaktu, svatý grál, naše odvážná výprava dosáhla kýženého cíle. Království naše, oslavené tímto vítězstvím, mohlo nyní slavit triumf nad těžkými zkouškami, které překonali. Na Kamelotu následovala obrovská oslava našeho vítězství a já, král Artuš, chci vzdát hold udatným rytířům, kteří bojovali k našemu vítězství.
Václav Preč
