Ve dnech od 29. července do 2. srpna 2024 proběhl příměstský tábor na Velehradě, který naše SVČ Ponto pořádalo již čtvrtým rokem.
Tentokrát se třicet šest nadšených táborníků ocitlo v dávném středověku, kde se stali učni bleskurychlého posla, chrabrého rytíře, veselého šaška a vynalézavé runátorky. V državě Darhelev jsme za pomoci hlavní alchymistky vyrobili kámen mudrců, díky němuž jsme získali mnoho zlata. Brzy jsme však zjistili, že všeho moc škodí. Dalším objevem byl elixír nesmrtelnosti, avšak i ten se ukázal být hrozbou – stará alchymistka, jež před staletími elixír vypila, nám vykreslila příkoří věčného života a my jsme se rozhodli jí pomoci vynalezením protiléku.
Kromě alchymistky jsme spolupracovali také s tajemným Mužem mnoha tváří. Byl to právě on, kdo nám poradil, abychom sestrojili golema, pomocníka a ochránce. Vydali jsme se tedy na úmornou výpravu za svitky, které nám ho měly pomoci sestavit. Po tom, co jsme golema probudili a naučili ho základní úkony, jsme se spokojeně odebrali na kutě, avšak ze spánku nás vytrhla zpráva s pachutí zrady – Muž mnoha tváří se k nám obrátil zády a ukradl nám svitky. Přestože jsme je získali zpět, dokázal si sestavit vlastní armádu golemů, kterou se nám však po náročném boji podařilo porazit. Bez trestu nezůstal ani sám Muž mnoha tváří, z něhož se vyklubal kníže… teda vlastně kněžna nepřátelské državy. Ta byla odsouzena a odvedena královnou. No a co se stalo s naším golemem, ptáte se? Pomocí osvobozovací runy jsme ho dostali ze zajetí šému a o svém životě nyní může rozhodovat sám.
Příměšťák jsme si všichni moc užili: potkali jsme staré i nové tváře, zažili spoustu zábavy, a dokonce jsme se něčemu přiučili – ne každý o sobě může tvrdit, že umí šermovat, ale my po našem výcviku ano. Už teď se nemůžeme dočkat toho, co přinese příští letní tábor. Ještě že nám to čekání zkrátí potáborko!
Lucie Jankůjová
