Čekal nás příjemný jarní víkend. Od pátku 29. dubna do první májové neděle jsme společně podnikli cestu do západních Čech, kraje blízkého jazykem, ovšem vzdáleného svojí atmosférou. Měl to být čas napůl pracovní a napůl duchovní.
Pracovní náplň nám zajistila dvě místa, která očekávala zapojení našich sil. Místní manětínský spolek lukostřelců nám věnoval dostřelový břeh plný dřevin, které jsme rukama odnosili, ohněm popálili a týmovou prací odstranili. Výsledek byl víc než viditelný. Tím druhým místem byla obnovená fara ve vesničce Dolní Bělá. Práce probíhaly převážně na zahradě, jejíž otevřená náruč na nás čekala: úklid dřeva, odplevelení odvodňovací jímky i malé skalky, čištění schodů i skromné dřevěné lavičky. Každý pracant byl poznamenán nejen vlastním úsilím… Čas duchovní nám naplnil kněz Oblát Petr Dombek. Zamýšleli jsme se nad sebou, vlastní identitou a kreslili křivku našeho života. Všechny osobní úvahy se pak střetly s realitou religiozity západních Čech v kostele svaté Barbory. Ta na nás také čekala s otevřenou náručí, leč byla to náruč značně unavená časem a počasím. Ta náruč je však vytrvalá a zůstala otevřená i po našem odjezdu. Zůstala otevřená pro další generace věřících i nevěřících, pro všechny. Za celý pobyt děkujeme. Naše vděčnost také míří našim sestrám cyrilometodějkám Dominice a Ignácii. Byly součástí týmu a staraly se o plný stůl. Skutečně plný stůl. Děkujeme i Tomáši Chytkovi za jeho obětavost při zajištění tepla v kamnech a pohody na pracovišti. Nezbývá než prohlížet fotky, vzpomínat a děkovat.
