O víkendu 16.-18. března 2023 nás skupinku animátorů čekal poslední, šestý víkend Pontění. Všichni jsme se na něj moc těšili o to víc něž na předchozí, protože jsme věděli, že nám Pontění končí, čeká nás závěrečná zkouška a nikdo z nás nevěděl, kde tentokrát budeme.
Víkend jsme zahájili se závodníky Tonckem a Ponckem, kteří nás uvítali v Hradišti. Sem jsme dojeli již rozdělení do závodních týmů v barvě našich stájí, zde také proběhla důkladná kontrola řidičských průkazů a potom už jsme mohli vyjet do ulic Hradiště. Ne každý z toho měl však takovou radost jako my. Například paní na DriveThru nechtěla uznat, že jsme auta, a tak jsme po slovech: „jděte si objednat do restaurace jako NORMÁLNÍ LIDÉ,“ museli opustit příjezdovou cestu.
Nakonec jsme všichni závod úspěšně zdolali, a nakonec se ocitli na Velehradě, což se původně nesetkalo s moc velkým nadšením (nerada uklízím pokoj pro nájemníky a za dvě hodiny to zas všechno vytahuju ze skříní☹).
Naše zkouška začala asi o půl deváté večer, kdy Monča prohlásila, že čekání na něco je vždycky hrozně stresující, a tak začneme zrovna. Zadání znělo: rozdělte se do dvou týmů, každý tým tu má zítra cca 20 dětí 6-15 let a od 13 do 17 h pro ně udělá program, my vedoucí tu jakože nejsme.
Po chvíli rozdýchávání toho, že fakt přijedou REAL DĚTI jsme se pustili do práce. Oba týmy plánovaly dnem i nocí, konverzovaly o Božích znameních a filozofických otázkách. Nakonec přišel den D, kdy některé děti čekal únik ze hry a některé seznámení s rodinou Motákových.
V 17:30 měla být večeře a zpětná vazba, vše se ale zpozdilo, protože dětem se odpoledne tak moc líbilo, že nechtěly odejít 😊. Jak by řekl Staňa – zpětná vazba je dar – a my všichni už víme, že i když se u toho člověk ne vždy cítí příjemně, tak je to opravdu důležité pro posunutí se zase o kus dál. Všechno jsme tedy potom důkladně zhodnotili a pak už následovala večerní modlitba v kapli, kdy většina účastníků zadržovala slzy na krajíčku. Mezitím si nás postupně volala Krysa a zavedla nás na opravdu výjimečné místo. Zde pro nás byla nachystaná cesta animátora, která nás provedla od začátku až po konec našeho Pontění. Bylo opravdu krásné vidět, jak jsme se všichni změnili nejenom na pohled, ale hlavně jak jsme se změnili vevnitř.
Celý večer byl zakončen společnou hostinou ve společence. Když se před námi otevřely její dveře, všichni jsme jednohlasně vydechli hlasité WOW a nevěřili vlastím očím. Pak už následovala volná zábava a záplava vděčnosti (už tak poosmé za ten víkend) z toho, co můžeme prožívat.
Poslední ráno Pontění pro nás vedoucí nachystali docela neobvyklou aktivitku. Nikoho z nás by nenapadlo, že letadlo rozhodně nebylo poslední návštěvou vzduchoprostoru, protože každý z nás ještě úspěšně zdolal upgradovaný pád důvěry (doslova).
Celé Pontění jsme pak zakončili společnou mší svatou s malým překvápkem pro vedoucí. Moc jim děkujeme za všechen čas a energii, kterou do nás vložili, a asi ani nejde říct, jak moc jsme jim za to všechno vděční. Kdo zvažuje, že by se přihlásil do dalšího ročníku Pontění, ať rozhodně neváhá, protože to, co vám dá Pontění, bude na celý život.
Kristýna Kuchařová 4.A
