Čtvrtek 24. března jsme věnovali osobnosti A. C. Stojana. Díky projektovému dni jsme se mohli více seznámit s tímto kandidátem na svatořečení, který je úzce spojený právě s Velehradem.
Program byl rozdělen do tří bloků, které byly realizovány na několika místech školy. Ve Slovanském sále jsme mohli zhlédnout působivé představení Stojandrama, které napsala, nastudovala a zahrála skupina studentů SGV pod vedením Šimona Ludvíčka (3.B). V Zimním sále a v prostoru před učebnami probíhaly prezentace žáků, zabývajících se ve svých ročníkových pracích různými aspekty Stojanova působení. Hostem projektového dne byl P. Jiří Zámečník, biskupský delegát olomoucké arcidiecéze pro svatořečení.
Svatost je pro každého. Pro mě i tebe! Touto myšlenkou jsme ve Slovanském sále zahájili celoškolní konferenci na téma Antonín Cyril Stojan. Jeho osobnost, která svojí dobrosrdečností zářila před sto lety, se má stát inspirativní i pro mládež současné doby.
P. Jiří Zámečník, který je v olomoucké arcidiecézi zodpovědný za proces svatořečení, vhodným způsobem připomenul našim studentům cíl křesťanského života – svatost. Ovšem cesty k ní jsou rozličné stejně tak, jako jsou rozličné lidské charaktery. Asi nelze kopírovat Stojanovu cestu. Můžeme ze studia jeho života a svědectví jeho současníků vytušit silnou osobnost širokého rozsahu, která oplývala houževnatostí pro věci církevní, společenské i politické. Tento neuvěřitelný rozsah jeho blahopřejné práce navenek, jíž se vtisknul do životů mnohých, byl úměrný hloubce jeho vnitřního života. Stojan věděl, a také o tom kázal, že nejprve je třeba pracovat na sobě, pak na jiných. Nemohl by být tak plodně mnohostranně činný, kdyby se předtím nestal mužem modlitby. Stojanova modlitba posvěcovala jeho lidské city i touhy a nadpřirozeně oplodňovala všechny jeho činy. Právě toto propojení vnitřního života modlitby s plodností aktivního života navenek je častým jevem u všech Božích mužů a žen, které nazýváme svatými. Domnělá svatost, která by byla pouze dílem vlastních snah, je jen instantní umělou náhražkou neodpovídající životu podle Ducha.
Jakou inspiraci dá Stojan dnes? On se modlil a jeho srdce zahořelo – jak mu hořelo srdce, tak jednal – neodkladně, ve prospěch potřebných. Každým skutkem přijímal pastýřskou podobu, až se stal „našim tatíčkem Stojanem“. Stojan se staral o věci Boží a Bůh se postaral o věci Stojana ve prospěch lidu. Snad právě tento moment může být inspirací pro současnou dobu, která se skrze své děti, muže a ženy dneška, nejvíce stará o vlastní zájmy a potřeby, a to zcela legitimně, očekává-li přirozený výsledek, avšak zcela nelegitimně, očekává-li dokonalejší nadpřirozenou plodnost svých snah. K takovému cíli totiž vede cesta přes vlastní kolena. Stojanova kolena poklekla a jeho celoživotní dílo rozhodně přesáhlo lidské možnosti jednoho člověka. Možnosti Boží se nevyčerpávají ani tehdy, jsou-li vázány na dvoje ruce a nohy a jednu hlavu. Je-li srdce plné Boha, vše je možné. Tedy vše z toho, co zamýšlí sám Bůh.
Radim Kuchař
