Letošní cyklokurz byl jako obvykle velmi vyčerpávající, ovšem až na pár karambolů se velmi povedl.
1. září jsme se všichni po prázdninách hrdě dostavili ke škole plní očekávání a nadšení z následujícího výletu a znovushledání se se svými spolužáky. Po prvotním nadšení a otestování se ovšem nastal pro mnohé zdlouhavý výklad o věcech, jako je bezpečnost, který byl také pro mnoho z nás, díky zjištění, že na druhý den pojedeme něco kolem 60 km, velmi traumatizující. Po tomto vskutku vyčerpávajícím výkladu nastala ještě asi hodinu dlouhá chvíle čekání na moment, kdy budeme moci konečně vyrazit. Tento moment nastal konečně, minimálně tedy pro družstvo 1, ve kterém jsem byl, zhruba v 10:45. Naše trasa vedla přes vinohrady a kopce do Břestku, Buchlovic a na Smraďavku. Naše první větší zastávka byla v Boršicích, v hospůdce Na Haldě. Někteří se zde najedli, jiní zase propadli závislosti na dětském automatu na kuličky s překvapením. Kouzlo tohoto vskutku fascinujícího stroje spočívalo v tom, že ať už vložil člověk svých 20 Kč dovnitř kolikrát chtěl, vždy dosáhl výhry, i když ne vytoužené. Nakonec jsme však neohroženě vyrazili dál. Přes Kostelany a Novou Ves jsme pokračovali směrem na Svatý Antonínek. Menší problémy nastaly až v Ostrožské Lhotě, kde po příjemném sjetí kopečku na začátku obce nastalo poměrně nepříjemné vyjíždění kopce od poloviny vsi až do finální destinace. Když si pak mnoho lidí u cedule oznamující konec obce všimlo, že kopec nekončí a ještě hodně dlouho končit nebude, vzdali se naděje na vyšlapání a nahoru na kopec kolo i sebe vytlačili. Když jsme se pak dostali do finální destinace a mohli po této vskutku vyčerpávající cestě začít vybalovat věci a stavět stany, byl to skvělý pocit, který vystřídal pocit hladu a žízně po cestě. S tímto nám pomohla humanitární pomoc paní učitelky Pěchové, která přivezla nepřeberné množství pomazánek, rohlíků, svoji skvělou domácí buchtu a hlavně velkou Nutellu, která mnohým z nás pomohla zachránit hladinu cukru v krvi. Poté již následoval večer u táboráku, večerní modlitba a pro některé dokonce i spánek v předepsaném čase večerky.Druhého dne nás mělo čekat oněch slibovaných 50-60 km na kole, noční můra těch, kteří odmítli v noci provozovat spánek. Moje skupina se vypravila na Javořinu, další zase po okolí. Cesta opět probíhala v zásadě stejně jako předešlého dne, přes obce, kopce a vinohrady, s pár zastávkami v obchodě a v hospodě až na kopec. Zážitek to byl vskutku k nezaplacení. Konečně jsem spatřil vysílač na vrcholku a úžasný výhled po krajině. Po těch asi 12 km do kopce jsem si tak po zásluze vydechl, napsal vzkaz budoucím generacím a se spolužáky se vyfotil u rozcestníku na vrcholku jako Američané na Iwojimě. Poté už jsme jen sjeli dolů, pojedli, trochu si vydechli a vyrazili zpět na Antonínek. Večer na kopci se poté nesl buď v duchu odpočinku po cestě, nebo v duchu čekání v nekonečné řadě na sprchu, zpříjemněným rozhovory mezi sebou a s našimi učiteli. Celý večer poté vyvrcholil mší v kapli a posezením u ohně.
Třetí den se nesl již pouze v duchu balení, loučení se se Svatým Antonínkem a svými spolužáky. Na cestě zpět se postupně někteří odpojili, kde potřebovali, zbytek pak dorazil až na Velehrad, odkud zamířili domů.
Martin Šálek, 2.B
Kurz byl výborný. Přestože byl pro mnoho z nás v některých chvílích náročný, všichni jsme si ho moc užili. Občas nás v kopcích doprovázely slzy a nevhodná slova, ale nakonec jsme vše zvládli a domů se vracíme se spoustou nových zážitků, zkušeností a vzpomínek.
Největší zkouškou vytrvalosti byl den druhý a cesta na Javořinu, ze které jsme se bohužel vrátili bez jednoho člena.
Děkujeme všem kantorům, kteří s námi kurz strávili, a těšíme se na další společné akce.
1. družstvo
Tento kurz nám mnohé dal a také nás mnohému přiučil. I když jsme neabsolvovali žádný kurz první pomoci, vždy jsme si dokázali poradit. Stejně tak při výměně duše, utahování předních i zadních kol a také jak správně přehazovat. Někteří se naučili trpělivosti a ohleduplnosti.
Mnozí jsme uznali, že sedátka nejsou úplně nejpohodlnější. :o)
2. družstvo
PS: Díky všem druhákům za skvělou atmosféru po celou dobu kurzu a také paní učitelce Pěchové za výbornou buchtu a skvělé zásobování. Takový raut jsme na cyklokurzu ještě nezažili :o)
Martina Halová
