To nás jednou náš pan třídní vzal do Prahy, abychom viděli něco, co jsme ještě neviděli a vidět podle něj musíme, zejména kubistickou lampu Emila Králíčka (chcete ji vidět i vy? prohlédněte si fotogalerii!) a místo, kde na chodníku pod okny činžovního domu ukončil svůj život Konstantin Biebl (více třeba zde: https://www.lidovky.cz/orientace/kultura/smrt-konstantina-biebla-bez-obav-a-plny-desu.A111214_172729_ln_kultura_btt).
Celý náš výlet začal ve středu 22. září v brzkých ranních hodinách nádraží ve Starém Městě, odkud jsme plni očekávání vyrazili na cestu – co náš třídní výlet přinese? Po několika málo hodinách jsme octli ve víru velkoměsta a začali po celé velké Praze objevovat nejrůznější architektonické styly a jejich rozličné projevy. Viděli jsme Národní muzeum, svatého Václava na koni na Václavském náměstí i v pasáži Lucerna, katedrálu svatého Víta a snad všechny sochy a objekty Davida Černého. Ti nejodvážnější a nejzdatnější z nás vylezli na Petřín a jeho rozhlednu a hlavně krotili divoké koně na zdejším dětském kolotoči.
Nejsilnějším zážitkem byla ovšem návštěva Národního divadla (nemám na mysli jen doslova závratnou výšku našich míst na I. a II. galerii), kde jsme díky Sofoklovu Králi Oidipovi pochopili podstatu lidského pozemského bytí“ „Člověk je nic!“. Zážitek to byl jistě velmi silný a nezapomenutelný.
Dobrou zprávou je, že na našem výletě nedošlo k žádným ztrátám ani újmám, zato nálezů a povznesení bylo nepočítaně. Akci „Mamánci v Praze“ nelze hodnotit jinak než jako velmi zdařilou, velký dík patří našim milým a nejmilejším učitelům panu Černému a panu Kletvíkovi.
P.S.: co se stalo v Praze, zůstane v Praze
Tereza Mahdalová, 4.A
