Ve dnech 17. - 19. června absolvovali žáci 1. ročníku cyklokurz, kterému předcházel kurz bezpečnosti a první pomoci.
Zážitky z cykláku vyjádřili touto básní:
Paní učitelka ve Sportisimu,
to byl začátek celého týmu.
Hned od prvních chvil byl smích a šrumec,
a každý věděl, že to bude mazec.
Pak přišla zpráva, ne zrovna skvělá,
opustil nás Pavel, taková byla.
Chvíli jsme na něj vzpomínali,
pak jsme dál po trase uháněli.
Trasa měla být krátká, jasná,
realita však byla trochu zvláštní a krásná.
Zajížďka tak dvacet kilometrů,
to chce nohy z oceli a vody tak deset litrů.
A pak ty kopce nahoru,
každý funěl do prostoru.
Nohy pálí, dech se krátí,
ale nikdo se jen tak nevrátí.
V poledne nás čekala pizza,
odměna byla prostě skvělá a jistá.
Po kilometrech v sedle a v prachu
zmizela rychle beze strachu.
Pak přišla chvilka odpočinku,
bez spěchu a bez zmatku.
Paní učitelky se posilnily kávou,
a my vyrazili cestou dál svou.
Cestou přišla velká věc,
záchrana slepice – hrdinský čin přec!
Do batohu jsme ji opatrně dali,
a bezpečně s sebou vezli dál ji.
Matěj se stal mámou slepice,
staral se o ni snad nejvíce.
A naše paní učitelky s nervy z oceli,
s námi všechny kopce i trable sdílely.
Když už jsme sotva mohli dál,
každá z nich nás povzbudit uměla a smála se dál.
žáci 1. ročníku
