Náš týdenní tábor na Korytné začal v pondělí 19. července upršeným ránem. To nás ale vůbec nezastavilo a i přesto jsme se všichni sešli s našimi novými parťáky – Červenými šípy. S nimi jsme celý týden řešili záhady, jako třeba zmizení Mirka Dušína a snažili se ze všech sil přijít na to, co se vlastně stalo, jak s naší bývalou základnou, tak i s obyvateli Stínadel.
Jedním z našich velkých cílů také bylo vítězství Hildegarda – našeho spojence a člověka, kterého jsme chtěli v čele Vontů, tedy celé naší vlády. Celý týden jsme bojovali s našimi úhlavními nepřáteli – Bratrstvem Kočičích pracek, Vonty a federály a snažili se najít potřebné indicie a informace, abychom mohli později všechny zachránit a vyhrát. Na táboře jsme se naučili jak první pomoc, spolupráci při hrách proti nepřátelům či vyrobit si vlastní štíty a praky na plánovaný boj. Po nocích jsme zase pomáhali Hildegardovi získat hlasy do očekávaných voleb. Sbírali jsme podpisy a hlasy, kdykoliv jsme obyvatelům Korytné nějak pomohli.
Ve středu jsme měli odpočinkový den. A jelikož jsme den předtím putovali z Korytné až do Suché Lozi a přečkali zde noc, kdy jsme se střídali u hlídání ohně a nemocného, byl takový den nezbytný. Cestou zpátky jsme tvořili vory, jejichž stabilitu jsme následně otestovali v místním rybníku. Zbytek cesty jsme naštěstí mohli absolvovat autobusem a ušetřit tak naše síly na následný boj. Jakmile jsme totiž dorazili na Korytnou, zjistili jsme, že naše věci jsou v zajetí nepřátel a museli si je tak pomocí vybíjené vybojovat zpět. Celý zbytek dne už byl ale přeci jen odpočinkový. Stříleli jsme z luku, učili se nové suky s provazy, tetovali se hennou či popíjeli naše sladké drinčíky. Den jsme zakončili chválami, kde jsme viděli stínové divadlo o Jonášovi a velrybě a zpívali s praporky chvály. Tady jsme měli i jeden z našich denních rituálů, při kterých jsme mohli poděkovat jak Bohu, tak někomu, kdo nám ten den pomohl či udělal radost, pomocí uvázání barevného provázku kamarádovi na zápěstí. Celý týden jsme tak mohli pozorovat, jak si více všímáme kamarádů a hezkých věcí, které pro nás druzí dělají.
Vše vyvrcholilo v pátek, kdy nás čekal ten největší souboj s nepřátelskými Vonty. Nejprve jsme se pomocí stříkaček s vodou dostali přes jejich pevnost a pak vnikli na území, tedy do jejich laboratoře. Stále jsme totiž nejvíce chtěli najít lék, kterým bychom všem nevinným, kteří byli nakažení, pomohli a mohli je vyléčit. K tomu všemu jsme však potřebovali postup na přípravu léku a ten jsme mohli najít jen tam. Zde se potom odehrávala celá bitva. Po nepřátelích jsme stříkali vodními pistolkami či házeli balonky s vodu. Byl to těžký boj a nepřátelé se nevzdávali. Bojovali tvrdě, ale my jsme neustupovali, bojovali jsme neúprosně, všechny je úplně promáčeli. My jsme vytrvali a dokázali jsme to – ZVÍTĚZILI JSME.
Vítězně jsme dorazili na naši základnu. Zanedlouho však vtrhly vážně nemocné oběti ze zničeného dolu a my jim potřebovali pomoct. Pomocí jednoho z nich jsme nasbírali potřebné suroviny a namíchali tak potřebný lék. Díky léku jsme je vyléčili a mohli jsme pokračovat na vyhlášení velkého Vonství. Zde jsme sledovali vítězný okamžik našeho přítele Hildegarda, který se stal naším Velkým Vontem a my byli pak následně pozvání na slavnostní hostinu k němu. Celý večer se už nesl v oslavovaní, tanci a dojemném posledním večerním rituálu, kdy i slza ukápla. Spolu jsme takto krásně zakončili nezapomenutelný týden plný zážitků, nových kamarádů a bojování za spravedlnost. My už se znovu na všechny moc těšíme a snad se opět shledáme na potáborku či dalším táboře.
Za žlutý turnus
Ella Neubauer, 2.A
