Táborový oheň to sice nebyl, nejsme totiž na táboře, ale jinak ten večer splňoval všechny ostatní atributy: hudba hrála čím dál směleji, uzenina se opékala a se syčením kapala do plamenů, socializační hra se odehrávala za setrvalé snahy protagonistů a bez postpubertálního vzdychání a obracení očí v sloup. Pak na ty nejčerstvější v teamu došlo i jmenovitě…
A tak byli naši prváci ve čtvrtek 18. září přijati stávajícím osazenstvem na intr definitivně a vlastně po všech oficialitách i trochu neoficiálně. Chleba bylo dost, takže zbyl, klobásy vyšly přesně, což je s podivem, zpívat by šlo i víc, ale třeba příště, a ta paleta, co padla na oltář čtvrtečního ohně v úvodu sezóny, už byla beztak docela hodně dolámaná.
Tajný zpravodaj prostého trampského původu na závěr oceňuje, že do ohně za celou dobu nikdo nic nevhodného nevhodil, především pak smrkovou šišku ze severní strany, čímž by se celá ohňová procedura stala neplatnou a museli bychom ji opakovat. Vzhledem k účasti a kladnému ohlasu to ale nejspíš stejně co nevidět uděláme. Anebo si děcka pro sebe vymyslí cosi onačejšího. Jen do toho…
Vít Šujan
