V neděli 27. července se Velehrad proměnil v bránu do světa, kam běžně nahlédnout nemůžeme – do našich vlastních hlav. Po příjezdu do Karlovic nás přivítali mozkovníčci a zavedli nás na Hlavní velitelství. Tam jsme se seznámili s pěti hlavními emocemi: Radostí, Strachem, Smutkem, Nechutí a Vztekem.
Hned druhý den ráno ale přišlo něco nečekaného – začala puberta. Do Velitelství dorazily nové emoce: Závist, Úzkost, Nuda a Stud. Ty rozhodně situaci neusnadnily. Jak už to tak bývá, některé emoce se snažíme potlačit, protože si myslíme, že je nepotřebujeme. Bohužel to odnesl Smutek, který přes noc zmizel. Nejprve jsme si toho vůbec nevšimli, ale brzy se ukázalo, že je pro nás nepostradatelný a některé vzpomínky by už nikdy nebyly úplné.
Rozhodli jsme se Smutek najít. Naše cesta hlavou byla dlouhá a plná objevů – zavítali jsme třeba do Snového studia nebo do Kreativní části mozku. Když jsme ho konečně našli, zdálo se, že je vše v pořádku. Jenže po návratu na Velitelství jsme zjistili, že nové emoce navštívil chaos, který na Velitelství nechal stopy.
Další den jsme se pokoušeli zachránit Ostrovy osobnosti i vzpomínky uložené v paměťových koulích. Chaos nám však plány překazil, a tak jsme se rozhodli vytvořit si nové, silnější vzpomínky pomocí různých workshopů.
Pátek přinesl další zvrat – emoce ztratily svou esenci, svou „barvu“. Všechny kromě Smutku přišly o svou jiskru a v hlavě nastal úplný chaos. Jen díky spolupráci všech týmů a promyšlenému plánu se podařilo emoce zachránit a obnovit rovnováhu.
V sobotu přišlo loučení. Zabalili jsme věci a vrátili se z barevného, bláznivého světa hlavy zpět do reality – tentokrát s lepší schopností rozpoznávat vlastní pocity a vědomím, že všechny emoce jsou potřebné.
Celý tábor byl inspirovaný filmem V hlavě, ale ty nejdůležitější emoce jsou ty naše vlastní. Věříme, že děti si odvážejí nejen vzpomínky, ale i porozumění tomu, že když přijmeme všechny své emoce, vytvoříme v hlavě prostor pro růst, přátelství a spoustu dalších krásných dobrodružství.
