První červnový týden se skupinka dvaceti ruštinářů vydala na poznávací cestu po Balkáně, přesněji po Srbsku, Bulharsku a Rumunsku. Našimi průvodci a zároveň řidiči byli pan ředitel Michal Hegr, paní učitelka Alena Rosíková, tidit a setra Vojtěcha.
Vyrazili jsme v pondělí 2. června z velehradského nádvoří krátce po sedmé hodině ranní. Všichni odpočatí a vyspaní jsme přečkali první dlouhý přejezd přes Slovensko a Maďarsko do Srbska, kde jsme na hranicích napjatě čekali, zdali projedeme, protože někteří členové naší výpravy neměli pas, ale pouze občanku. Naštěstí nás pustili dál, a tak jsme zamířili do Bělehradu, v němž nás po ubytování čekala krátká večerní procházka. Další den opouštíme Srbsko a míříme do Bulharska, kde strávíme velkou část programu. Postupně jsme navštívili Sofii, hlavní město Bulharska, v níž jsme si při prohlídce kostelů a mešit různých stylů – přičemž každý slouží lidem jiného vyznání – uvědomili, jak mohou náboženství fungovat vedle sebe bez větších problémů a se vzájemným respektem. Ve Staré Zagoře nás uvítali salesiání. Ukázali nám romskou školu, popsali, jak se s těmito dětmi pracuje, a seznámili nás se školním systémem v Bulharsku. Odpoledne jsme vyjeli k velkolepé a dechberoucí stavbě s názvem Buzludža. Jedná se o monumentální stavbu vybudovanou v 70. letech minulého století, která byla postavena k 90. roku vlády komunistické strany v Bulharsku a měla poukazovat na její moc a sílu. Zhruba po deseti letech od otevření stavba začala chátrat, protože komunismus v Bulharsku padl. Následující ráno jsme zamířili do přístavního města Burgasu. Zde jsme se po obědě vykoupali v Černém moři, sedli do aut a hurá do Šumenu. Pátý den naší cesty jsme dopoledne navštívili šumenskou partnerskou školu. Žáci jednoho z nejprestižnějších gymnázií v Bulharsku si pro nás připravili bohatý program zahrnující prohlídku školy, procházku Šumenem, vystoupení místního folklórního souboru v typických krojích a drobné pohoštění. Po smutném a dojemném loučení necháváme Šumen za sebou. Máme namířeno do Bukurešti, hlavního města Rumunska. Večer jsme si vyšli městem, obdivovali Palác parlamentu, druhou největší administrativní stavbu na světě, a nakonec jsme prošli hlavní třídou Piața Unirii s množstvím pěkně nasvícených fontán, krásnou zelení a spoustou obchodů, kaváren, restaurací. Sobotní ráno jsme vyrazili hned po osmé hodině, protože nás čekal dlouhý přejezd přes pohoří Fagaraš. Bohužel auto pana ředitele zasáhla smutná událost, kdy mu asi po třičtvrtěhodinové cestě Bukureští volali z hotelu, v němž jsme tu noc spali, že si tam zapomněl kufr. Nezbývalo tedy nic jiného, než se odpojit od skupiny a vrátit se zpět na hotel pro zapomenuté zavazadlo. Při přejezdu již zmíněného pohoří jsme po cestě plní úžasu a překvapení pozorovali medvědy, kteří klidně seděli u silnice, hleděli lidem do aut a nenechali se vyvést z míry tím, že kolem nich projíždí denně množství aut a motorek. Dokonce se nám párkrát podařilo spatřit i medvědici s medvíďaty. Roztomilí, ale naštěstí jsme za oknem v autě…
Celý výlet jsme zakončili návštěvou termálů blízko našeho ubytování ve městě Arad. Výhled z teplého bazénu na noční oblohu s hvězdami byl krásným zakončím našeho výjezdu. Ještě předtím, než jsme se v neděli vydali na zpáteční cestu, jsme stihli mši svatou v němčině. Poté jsme nasedli do školních dodávek, rozloučili se s Balkánem a vyjeli k Velehradu. Vracíme se plni nových dojmů, zážitků, zkušeností, vzpomínek a s uvědoměním toho, že u nás není zase tak špatně…
Jan Havlíček 1.B
