V sobotu 28. září jsme se s partou kamarádů vydali do Vážan, abychom pomohli jedněm manželům v rámci dobrovolnické akce Být jedno. Deště jim promáčely trávu, takže už z ní nebylo nic pořádného, a tak ji pan domácí sekal, zatímco my jsme ji hrabali na hromady. Do toho k nám přišla paní domácí, postavila se kousek vedle a začala si s námi povídat. S lehkostí vyprávěla o svém životě operní zpěvačky, a my jsme poslouchali se zatajeným dechem. Přitom jsme si povídali o našich zájmech a bylo až neuvěřitelné, jak rychle nám práce ubíhala.
Když jsme si na chvíli odpočinuli, přinesla nám něco k jídlu, jak už to ona se svým laskavým srdcem má ve zvyku. Po práci nás překvapila ještě čokoládovou bonboniérou jako poděkováním. Byla tak šťastná, že jsme u nich zůstali a že si s námi mohla popovídat. A její muž, pyšný na svůj pozemek, nám ukazoval fotky všech zvířat, která tam kdy zahlédl. Celý den byl plný srdečných rozhovorů a dobré nálady. Odcházeli jsme s úsměvem a pocitem, že jsme zažili něco opravdu krásného.
Zuzka
