Letošní tábor jsme tradičně zahájili na Velehradě, kde děti přivítala realitní agentura. Po příjezdu do Prahy, městská část Cigošovo (tábořistě😊) si děti musely spolu s rodinou Buráků zažádat o byt. Tím jsme se postupně naladili na téma a přesunuli se do roku 1946. Večer pak mohly vypuknout poslední svobodné volby, po sečtení hlasů vyhrála komunistická strana v čele s Klementem Gottwaldem. Ráno jsme se probudili do tvrdého politického režimu. Prožili jsme zde nejen neférovou kolektivizaci, ale i klidný a radostný 1. máj. Večer jsme si pak zábavným programem připomněli Pražské jaro a mohli jsme se alespoň na chvíli nadechnout pomyslné svobody.
Jenže hned ráno jsme se probudili do osudného 21. srpna, dne, kdy došlo k invazi a na naše území přijely tanky. Byli jsme nuceni podepsat souhlas s takzvanou „bratrskou pomocí“ vojsk Varšavské smlouvy, která nás měla ochránit, ale ve skutečnosti přinesla okupaci. Jelikož už pro rodinky Buráků, Dvořáků, Novotných, Horáků a Kučerů nebylo úplně bezpečno, tak jsme si odpoledne stavěli chaty, kde jsem se na nějaký čas přestěhovali. Jelikož už nás i chataření přestávalo bavit a chtěli jsme někam k moři, podali jsme si žádost o vycestování do zahraničí, přesněji do Jugoslávie. Bohužel, kvůli jedné osobě z rodinky Buráků, která se pohybuje v kruhu lidí nekalých živlů, nám byla žádost zamítnuta a my se museli spokojit s cestou po Československu, ale i tak tahle dovolená byla nezapomenutelná.
Další den jsme si už zase navykli na tento režim a snažili jsme se v něm žít „normálně“. Pomocí bonů jsme si mohli něco krásného nakoupit v Tuzexu a začali jsme se stavbou metra. Protože nám stávající situace už přestala vyhovovat a toužili jsme po změně, věříce v lepší budoucnost, rozhodli jsme se podepsat Chartu 77. Večer jsme se sešli v bytě dvou disidentů, kteří nám předali veškeré zprávy a informace bez jakékoliv cenzury. Proto si Státní bezpečnost (StB) přišla nejen pro ně, ale také pro několik nejstarších účastníků, aby od nich získala veškeré informace týkající se tohoto setkání a samotného podpisu Charty 77. Cílem výslechu bylo zjistit podrobnosti o celé akci a jejích organizátorech. Následující den se vše mohlo naplno rozběhnout – začali jsme se intenzivně připravovat na revoluci, která měla co nevidět přijít. Samotný průběh revoluce byl samozřejmě klidný, a nakonec vedl k úspěšnému přechodu k demokracii. Na počest znovu získané svobody a demokracie jsme se všichni společně sešli, abychom s nadšením zazpívali Československou hymnu a dojemnou píseň Modlitbu pro Martu, přičemž jsme zvonili klíči, které symbolizovaly konec starého režimu a příchod nové éry.
Celý tábor byl koncipován tak, aby dětem ukázal nejen historické události, ale také aby jim umožnil porozumět důsledkům, které měly tyto události na každodenní život lidí v tehdejší době. Výchovné prvky tábora byly zaměřeny na kritické myšlení a porozumění historickým souvislostem, s důrazem na význam svobody a demokracie. Naším cílem bylo, aby si děti odnesly nejen znalosti, ale také zážitky, které by jim pomohly lépe porozumět složitému období československých dějin. Tento tábor byl jedinečným způsobem, jak propojit učení s reálnými zkušenostmi, a dětem měl poskytnout hlubší vhled do toho, co znamenal život pod totalitní vládou.
Klára Sklenská
