Díky, že můžem

V předvečer 17. listopadu jsme si připomněli studenty, kteří se zasloužili o náš státní svátek.

Centrem společného happeningu se stala vstupní hala našeho gymnázia a balkón nad ní. Čas – velká přestávka. Už před první hodinou uvítala žáky ve škole disidentská diskotéka. Ozývaly se hlasy Marty Kubišové, Jaroslava Hutky, Vladimíra Mišíka a Karla Kryla. Na sloupech visely medailonky zpěváků pro ty z nás, kteří by je třeba mohli neznat.

Cestou po schodech jste si mohli přečíst hesla z demonstrací roku 1989, na panelu vlevo na schodech se daly najít také informace o událostech let 1939 a 1989. Tento panel se stal naším vzpomínkovým místem. Na pravém odpočivadle zůstal stojan s fotografiemi fary v Korytné – našeho velkého školního projektu. A nebyla to náhoda. Během velké přestávky jsme prodávali svíčky, které jste si mohli zapálit a umístit u pamětního panelu. Výtěžek z této spontánní sbírky jsme věnovali do kasičky „Na Korytnou“ – studenti studentům.

O velké přestávce, která proběhla ve znamení zapálených plamínků, proběhla také Debatní kavárna. Debatéři zorganizovali posezení na pohodlných divanech s kávou a sušenkami a s tématy, která by nás měla zajímat. Měla by, pokud rozumíme tomu, co i pro nás dokázali vybojovat studenti v roce 1939 a 1989.   

Na Korytnou jsme vybrali díky všem, kteří přispěli, 2 500 Kč. Do zvonění po velké přestávce se mísil hlas Marty Kubišové. Příznačně pro naši školu – zněla modlitba, tentokrát ta pro Martu.

Za přípravu akce patří dík debatnímu klubu, Anežce Chudíkové, Jakubu Mahdalovi a Martinu Pletánkovi, jakož i všem dalším, kteří pomohli. 

-DKP-