V prvním říjnovém týdnu se vydala početná skupina převážně žáků 2. ročníku na poznávací zájezd do Skotska.
Když jsme v prvním ročníku řekli na adaptačním kurzu panu učiteli Kletvíkovi, že po něm chceme, aby nám zorganizoval zájezd do Londýna, nečekali jsme, že na začátku června minulého školního roku přijde s tím, že pojedeme do Skotska. Toto oznámení jsme začali brát vážně až po hodině dějepisu, kdy nám pan učitel vyprávěl o Skotsku a řekl nám, že se tam na nás všechny těší.
Náš pobyt ve Skotsku by se dal definovat spoustou výrazů: úžasný/neskutečný/ nezapomenutelný…
Po dlouhé cestě autobusem, trajektem a následně opět autobusem jsme dorazili do Skotska. Navštívili jsme několik prvních monumentů a ve středu večer se ubytovali v rodinách, které se o nás celou dobu staraly.
Prožili jsme spoustu krásných chvil i zážitků, od nepředvídatelného počasí (jak ve městě, tak na výšlapu), přes gastronomické zážitky, poznávání tamější kultury a přinášení našich zvyků k nim, až po společné chvíle při cestování, hry a vychytávky pana učitele Kletvíka.
Kdybychom měli vybrat jeden nejsilnější zážitek, neshodneme se a ani bychom ho sami nedokázali vybrat, protože těch nejlepších a nejsilnějších zážitků bylo opravdu velice mnoho. Mohli bychom ale vypíchnout návštěvu Edinburku, procházení a prozkoumávání ulic, památek a celkovou atmosféru města. Za nás tedy celý zájezd hodnotíme stoprocentně kladně a těšíme se, že budeme moci opět někam vyrazit.
Mikuláš, Terka, Jožka, Vašek, Kuba
Jako nejlepší moment našeho zájezdu do Skotska hodnotíme túru po West Highlands.
Cesta autobusem byla dlouhá, takže v Bridge o’ Orchy jsme vystupovali mírně rozlámaní. Zatímco někteří využívali azylu místních kadibudek, průvodkyně Lenka už se hnala úzkou stezkou do kopce. Štěrková pěšina, na mnoha místech podmáčená nebo křižovaná potůčky, nás vedla nejprve mezi stromy, potom mýtinou až na vřesoviště. Jako „na potvoru“ pořád do kopce. Už tady se otevíral nádherný výhled na okolní kopce a řeku, který přímo sváděl k vymyšlení fantasy příběhu – dokázali jsme si představit družinu jezdců, jak přes pláň cválá za dodrodružstvím. A výhled z vrcholu hřebene musí být ještě lepší, mysleli jsme.
Výhled to opravdu byl, ale jen jsme vyšli, zatáhlo se nebe mraky a spustil se déšť. Navlékajíce na sebe pláštěnky jsme rychle pokračovali v cestě. Déšť v kombinaci s větrem nebyl šťastným počasím, zvláště pro ty, kteří se rozhodli, že deštník bude stačit. Nastala pak situace, kdy po silnějším poryvu větru Jožkovi deštník uletěl na vřesoviště. Naštěstí ho chytil dřív, než ho vítr zanesl moc daleko. Ani my v pláštěnkách jsme neměli vyhráno. Do ponča se opíral vítr, že jsem měla pocit, že uletí i se mnou. V podobném duchu proběhl sestup. Jakmile jsme stáli na asfaltové cestě, obloha se vyčasila a předvedla úžasnou podívanou, jasně barevnou, dvojitou duhu. Vydali jsme se po cestě k autobusu, který se zdál být za další zatáčkou. Tento odhad byl hodně nepřesný, ale v družném hovoru cesta pěkně ubíhala. Pláštěnky se usušily a autobus se přiblížil, když si nebe řeklo, že by nás mohlo popohnat. Nejdřív se objevily mraky, potom vítr a spustil se déšť.
Mokří, unavení, ale šťastní jsme nastoupili do autobusu. Než se všichni sešli, pršet přestalo, a my vyrazili za dalšími krásami Skotska.
Terka, Jožka, Kuba
Kompletní fotogalerie ZDE.
