Krize – slovo, kterým lze shrnout poslední dva roky našich životů. Covid – samota, strach, nejistota. A teď válka – další strach a obavy.
Na duchovní obnově pro mládež, která proběhla 18. – 20. března na SGV, jsme se pod vedením otce Vlastimila skrze examen zamysleli nad posledníma dvěma roky, hledali, kde v nich, navzdory všem okolnostem, působil Bůh, a na vlastní kůži zažili, že kontemplace umožňuje v životě nacházet radost, ať už se děje cokoli.
V krizi na člověka přichází pokušení chtít se vrátit do toho, co do té doby bylo normální. Ale právě my, křesťané, jsme voláni k tomu, abychom ve tmě ukazovali, kudy jít a svítit na cestu, právě my, křesťané, se máme rozdat do posledního kousíčku bytí, být solí světa – to je to, k čemu jsme voláni jako následovníci Krista.
Krize je privilegovaným místem, kde se člověk může setkat s Bohem, proto je potřeba těžká životní období reflektovat, chceme-li z nich čerpat a v našich nejtěžších chvílích se potkávat s Hospodinem. Povahou zla totiž je, že je bezprostřední, ale dobro je nutné hloubit.
Dalším, navazujícím tématem byla eucharistie, a jak tato svátost, slovy otce Vlastimila, „ustanovuje lásku lidskou přirozeností“, a jak skrze ni člověk přijímá Krista, celé stvoření i sám sebe.
Celý víkend jsme prožívali Boží blízkost, krásu jednoty Kristova těla, a vrátili jsme se do našich všedních životů občerstveni a připraveni pokoušet se Duchu Svatému klást co nejméně překážek, aby se slovo, které jsme na obnově přijali, v nás stalo tělem.
Šimon